pondělí 1. června 2015

Dvě hlavy

Pořád zápasím s barvami v Photoshopu. Ještě je to hodně daleko od toho, jak bych přibližně chtěla, aby to vypadalo, ale aspoň ty oči se postupně lepší.
Mám zkouškové, což je nejlepší čas na zabíjení času kreslením. Ale musím se pochlubit, že mám dneska za sebou statistiku (ano, Filozofická fakulta, přesně tak), takže se ještě teď plácám po rameni.
Hm, s tím nosem ještě musím něco udělat.


pondělí 18. května 2015

Kyberkocour pro tatínka

Dostala jsem od tatínka k narozeninám program CorelDRAW, takže se můžu vrhnout na vektorovou grafiku. No, učím se.
Zatím jsem vytvořila robokocoura.
Je hodný, má rád děti a je ideální pro alergiky.
A nečůrá do postele. (Ten, kdo nikdy neměl doma vystresovanou kočku, tuto kvalitu nemůže řádně ocenit.)
A když stojíte u kuchyňské linky a krájíte maso, nesnaží se vám po noze vyšplhat za krk.
A jeho vrnění si můžete přes bluetooth pustit do sluchátek.


neděle 19. dubna 2015

Hlava ve Photoshopu

Trénuju hlavy. Původně jsem postupovala tak, že jsem označila tvar, vyplnila ho základovou barvou a pořád ten samý útvar v jedné vrstvě jsem ztmavovala a zesvětlovala. Teď jsem zkusila postup podle různých tutoriálů rozesetých po internetu, který obnáší nanášení tmavších a světlejších odstínů do oddělených vrstev, přičemž základová barva zůstává ve své vrstvě nedotčená. No, je to pohodlnější, a pokud mohu soudit, i výsledek je lepší. Ono totiž zesvětlování a ztmavování různými způsoby v jedné vrstvě má tu nevýhodu, že výsledná barva je tak trochu náhodná, člověk těžko docílí přesného odstínu, a tak se může snadno stát, že jeden kousek obličeje je trochu růžovější, druhý oranžovější a třetí je spíš takový našedlý, což občas vypadá jako nějaká dost ošklivá kožní choroba a těžko se to napravuje. Tahle nepříjemnost se druhého postupu netýká.
Můj postup byl následující:

čtvrtek 2. dubna 2015

Jóga je boží

V prvé řadě je boží fonetika a pak taky ještě lingvistika, i když přiznávám, že fonetika u mě vede. Nebývalo by mě napadlo, že mě studium bude tolik bavit, i když na to, že nebudu každé ráno vstávat v šest a že budu mít tři měsíce prázdnin, jsem se těšila.
Původně jsem chtěla studovat arabistiku nebo turkologii, případně obojí, a když jsem se dozvěděla, že ani jeden z těch oborů v akademickém roce 2013/2014 neotevřou, zklamalo mě to. Můj tehdejší partner studoval obecnou lingvistiku a přivedl k ní i mě, no a protože je to dvouobor, takže si k tomu člověk musí vzít ještě něco, upozornil mě taky na existenci fonetiky, o které jsem do té doby neměla ponětí.
Původně jsem to, že se na tyhle dva obory hlásím, brala jenom jako nouzovku, ale čím hlouběji jsem se do nich před přijímačkami nořila, tím víc mi přirůstaly k srdci. A tak je to vlastně doteď - čím víc se učím, tím víc mě to zajímá.
Kromě předmětů ze svých vlastních oborů máme u nás na Fildě povinný "společný základ" - předměty povinné pro všechny studenty FF. Sem patří filozofie (dá se vybrat z několika odvětví, já osobně jsem chodila na filozofii náboženství, kterou přednášel profesor Halík, což bylo super, i když filozofii ani náboženství obecně moc neholduju, Halík je úžasná osobnost), zkouška z cizího jazyka a tělocvik.

úterý 10. března 2015

Modrý kocour

Kuş kedide, což je název tohoto blogu, znamená turecky toto (teď konečně využiju svoje lingvistické znalosti, ha!):
kuş        kedi-de
pták       kočka - lokativní sufix
Takže je to pták, který se nachází někde v blízkém okolí kočky. Na kočce, u kočky, v kočce a tak. Tak proto tahle nezvyklá dvojice - parodie na sojku chocholatou (o jejíž existenci jsem donedávna neměla ani ponětí, ale Google mi ji dohodil, protože je tak krásně modrá) a zcela smyšlený modrý kocour. Nebo kočka. Kedi může být obojí, turečtina není tak ohavně sexistický jazyk jako čeština. Hm.
Mimochodem, když už jsem u těch sexistických jazyků, v jazyce jarawara, který studoval terénní výzkumník Dixon, je bezpříznakovým rodem femininum, což znamená, že i pro nespecifikované lidi se defaultně používá ženský rod. Nicméně není to proto, že by se ženy těšily nějaké zvláštní úctě, naopak, mužský rod je jaksi "exkluzivní", kromě mužů se používá i pro ženy, které jsou mluvčímu obzvlášť milé. Tak zase nic. To jsem se dozvěděla, když jsem dělala domácí úkol. <nenápadná reklama> Lingvistika je fakt fascinující. </nenápadná reklama>
Kde jsem to skončila... Jasně, ten kocour.
Konečná podoba je až na konci, začínám od skici na papíře.

středa 4. března 2015

Lidi, kterým se dějou věci

Ve svém okolí pozoruju výskyt lidí, kterým bych dala pěstí. To tak na úvod. Já jsem v podstatě laskavá a mírumilovná osoba, ale někdy prostě... No, někdy ne až tak docela.
Ráno po cestě do školy bych dala pěstí lidem v MHD, protože se vlečou a zřejmě zcela záměrně překáží (jsou to lidi všech věkových i velikostních kategorií). Já nemám lidem za zlé, že jdou pomalu, fakt ne, ale dost mě dráždí, když: a) neuhnou tomu, kdo se snaží vystoupit; b) cpou se k východu ještě dřív než vůz vůbec zpomalí, ideálně před konečnou zastávkou; c) stojí vlevo na eskalátoru a nepřijde jim nápadné, že před nimi je zcela prázdno a za nimi se hromadí lidi; d) vlečou se strategicky rozmístění po celém prostoru, aby fakt neproklouzla ani myš. Cestou do školy se ze mě stává neandrtálec a je štěstí, že jsem mrňavá a nemám kyj, protože jinak bych je fakt všechny zatloukla do země. Zvláštní místo v pekle mají podle mě vyhrazené lidi, kteří si na sedadla dávají zavazadla. Já vím, stačí přijít a říct, a když přijde někdo, kdo si zjevně potřebuje sednout, i tihle lidi většinou to místo uvolní, prostě celá moje zášť by se dala shrnout větou "se neposer", ale mně to prostě vadí. Tak.
A právě v MHD jsem dneska narazila na další sortu lidí, kterým bych dala pěstí. Jsou to lidi, kterým se dějou věci.

pátek 27. února 2015

Kocour poprvé

Jde to pomalu, obzvlášť, když se má člověk ještě občas učit.
K sojce a peří patří samozřejmě modrý kocour, bez toho to nejde. Je teprve v procesu, ještě nemá hotový modrý kožich a levou zadní tlapu a chci mu ještě upravit čumák. Naproti tomu s okem už jsem více méně spokojená.









pátek 20. února 2015

Sojka chocholatá

Poněkud zjednodušená modrá sojka (ve skutečnosti vypadá takhle), další součást budoucího vzhledu stránky. On bude podobně koncipovaný jako ten současný, jenom propracovanější.








sobota 10. ledna 2015

Lednové kresby

Právě jsem objevila Ameriku v podobě hnědého balícího papíru. Tedy... Ne že bych nevěděla o jeho existenci. Člověk se mu tak nějak nevyhne, už na základce jsme dělali projekty, což spočívalo v tom, že jsme lepili obrázky a vytištěné texty na různá témata právě na tento papír. Vzpomínám si na Projekt Přemyslovci, jasně si vybavuji, jak jsem pomocí lepidla Kores instalovala na balící papír portrét Přemysla Otakara II.
Později jsme balící papír používali na výtvarce a kreslila jsem na něj střihy (ne, neumím šít, ale občas mě chytne tendence se to učit).
Prostě s balícím papírem jsem občas nakládala, jenom jsem si poměrně dost jistá, že jsem do něj nikdy nic nebalila.
Kreslit jsem na něj začala až teď.