čtvrtek 30. května 2013

Princezna Diglosie Ablauta, dcera Triftongova

Ano, takhle vypadá moje příprava k přijímacím zkouškám na vysokou školu.
Toto je drobnější skica, které bylo umožněno vzniknout proto, že obzvlášť ve chvílích, kdy je nejvíc třeba se učit, mě přepadá největší chuť kreslit.






pátek 24. května 2013

Oči v dlaních

Tuto kresbu jsem vytvořila asi před třemi lety na výtvarce ve škole. Dnes, při oficiálním uzavření maturit, jsem ji dostala (v souvislosti se zametáním stop po existenci nás maturantů z povrchu půdy školy). Abych řekla pravdu, když jsem tohle svoje zapomenuté dílo po těch letech viděla, docela se mi i zalíbilo, i když je křivé, místy dost upatlané a tuš si tenkrát chvílemi dělala, co chtěla.
Jak se asi dá uhodnout, měli jsme na papír otisknout svoje ruce a dokreslit k tomu obličej.


Zdánlivý pomaturitní klid

Mám středoškolské vzdělání. Známky sice nebyly úplně nejlepší, ale mám ho. 
A teď se můžu konečně rozepsat.
Nejdřív bych se chtěla pochlubit svou učební metodou. Abych si zapamatovala názvy a stáří uměleckých děl, překreslila jsem si je z učebnice a přilepila na strop. Fotky tohoto velkolepého díla viz níže.
Tato metoda se ukázala být velmi efektivní, ta díla už asi nikdy nezapomenu. Z dějin umění mám 2.
Taky jsem maturovala z češtiny (resp. z literatury, za 3) a z angličtiny (za 2).
Ty známky mě štvou. Já vím, že je to docela jedno, ale nemůžu říct, že jsem se sebou spokojená. (Nesnáším protirakouské buřiče.)

úterý 14. května 2013

Patrik a Lukáš pro Arvari

Protože tři dny před maturitou nemám do čeho píchnout, pustila jsem se do ilustrací pro Arvari :D Konkrétně jde o Patrika a Lukáše, hlavní hrdiny stejnojmenného seriálu.
Ten obrázek vlevo, to je... Je to muž. Ano.





čtvrtek 9. května 2013

Další bílá kočka

Já vím, že už jsem s tím otravná. Ale mně se tahle slečna zalíbila natolik, že jsem se rozhodla z ní udělat svého osobního maskota.
Nyní budete svědky mého narcismu v celé jeho kráse. Provedla jsem pár změn a proměnila jsem to v takový hodně zmutovaný rádoby autoportrét.
Tak především jsem jí výrazně zmenšila prsa.
Nos jsem nechala, protože jestliže menší prsa můžou vypadat dobře (a za tím si stojím), velký nos mého hornatého typu nikoliv.
Co mi ovšem chybí na nose, to dohání olbřímí pozadí. Mně se to strašně líbí (taky proto, že kreslené pozadí nemá tendence se třást, rozplácávat a vůbec vypadat sebeméně reálně).
Samozřejmě nemám jedinou kérku a ani by mě nenapadlo se někde jen tak ukazovat nahá, to k těm ostatním změnám.
Tradá:

Akt s bílou kočkou II

Já sice obvykle raději kreslím tmavovlásky (sama jsem jednou z nich. Můj narcismus nevysvětluje jen to, že obvykle kreslím slečny s tmavými vlasy, ale také tu skutečnost, že mají všechny poněkud výraznější pozadí), ale protože si právě odbývám svou denní dávku předmaturitní prokrastinace, rozhodla jsem se udělat druhou verzi svého předchozího výtvoru. Tmavě modrovlasou slečnu jsem tedy proměnila v blondýnu.
Jemně jsem také upravila barvu očí, tetování a jiných detailů a navíc jsem se rozhodla ji ještě lehce upravit jinak, protože jak říká jedna moudrá reklama, to roští musí pryč. (Mimochodem, viděla jsem na facebooku tuto stránku podporující přírodní ovlasení dam na celém těle - na nohou, v podpaží a vůbec, všude. Tedy... Ne že bych nekriticky podporovala obraz "dokonalé" ženy v podobě vychrtlé figuríny, který je nám předkládán médii. Neplácám si na obličej deset kilo make-upu a nikdy bych nešla pod kudlu, aby mi chirurg vyrobil aspoň nějaký náznak poprsí nebo mi snad zmenšil to pohoří, co mám místo nosu. (Dokonce ani kdybych na to náhodou někdy měla peníze.) Ovšem na druhou stranu... Že bych zašla s tou emancipací až tak daleko, že bych si přestala holit nohy, to si opravdu představit neumím.)
Aby to nebylo náhodou málo kýčovité, na jednom ze dvou obrázků jsem slečnu obklopila modrou aurou. To jsem možná dělat nemusela, uznávám, no ale už je tam.

středa 8. května 2013

Akt s bílou kočkou

Původně jsem chtěla nakreslit tu slečnu oblečenou. Normální oblečenou slečnu, možná s trochu užším pasem a výraznějšími boky, jak hladi bílou kočku.
No ale já když už se jednou do něčeho dám, horko těžko se mi od toho upouští.
Takže tu máme další akt.
Již tradičně útlý pas a okrouhlý bok, tentokrát ještě navíc ta ňádra dmoucí, což není můj obvyklý projev, ale tady mi to tak nějak vyšlo.
No a když už tedy není oblečená, přidala jsem jí nějaké to tetování, aby se nějak využila ta velká jednobarevná plocha.

úterý 7. května 2013

Písemná státní maturita

Mám tu čest být letošním maturantem. Ba co víc, již jsem měla to štěstí napsat si písemky z češtiny a angličtiny. (Ne, do matematiky bych se dobrovolně opravdu nepouštěla, i když ta státní byla údajně hodně jednoduchá a měla jen jednu část, konkrétně písemný test. Ale pro někoho, jehož znalosti končí u malé násobilky, jako jsem třeba já, by to byl stejně risk. Vždycky jsem si připadala divně, když jsem měla za nějaké náhodné písmenko napsat vykřičník nebo nedejbože sestavovat takové ty podivné věci ze znaků všech možných písem od latinky přes azbuku, alfabetu, čínské a japonské znaky, runy, hieroglyfy až po sumerské klínové písmo, nebo tak mi to aspoň připadalo, a je s podivem, že jsme se nedostali k inckému systému zapisování pomocí uzlíků na provázcích. Ale to jen tak na okraj.)

Mám za sebou didaktický test a slohovou práci z českého i anglického jazyka a o tyto zážitky se teď hodlám podělit se světem.

pondělí 6. května 2013

Kočičí tarot

...přesněji řečeno velká arkána.

Moje maminka se zajímá o tarot. A má ráda kočky. (Všichni máme rádi kočky.)
A tak jsem jí jednou k narozeninám stvořila tarotové karty s kočkami. Já tomu tedy vůbec nerozumím, takže jsem částečně následovala instrukce, které jsem posháněla na internetu, částečně nikoliv. Takže kupříkladu viselec, který by asi měl viset vzhůru nohama, vypadá asi jinak, než by měl... No ale pověsit kočku za nohy, to bych přece nemohla udělat.
On ty karty stejně nikdy nikdo vykládat nebude, hlavní je, že jsou tam ty kočky :)
Myslela jsem si, že to vypadá trochu líp, takhle nafocené je to celé takové nakřivo a vůbec... Ale očekávat, že budu úplně spokojená se svým dílem, to by byla skutečná pošetilost :)