čtvrtek 2. dubna 2015

Jóga je boží

V prvé řadě je boží fonetika a pak taky ještě lingvistika, i když přiznávám, že fonetika u mě vede. Nebývalo by mě napadlo, že mě studium bude tolik bavit, i když na to, že nebudu každé ráno vstávat v šest a že budu mít tři měsíce prázdnin, jsem se těšila.
Původně jsem chtěla studovat arabistiku nebo turkologii, případně obojí, a když jsem se dozvěděla, že ani jeden z těch oborů v akademickém roce 2013/2014 neotevřou, zklamalo mě to. Můj tehdejší partner studoval obecnou lingvistiku a přivedl k ní i mě, no a protože je to dvouobor, takže si k tomu člověk musí vzít ještě něco, upozornil mě taky na existenci fonetiky, o které jsem do té doby neměla ponětí.
Původně jsem to, že se na tyhle dva obory hlásím, brala jenom jako nouzovku, ale čím hlouběji jsem se do nich před přijímačkami nořila, tím víc mi přirůstaly k srdci. A tak je to vlastně doteď - čím víc se učím, tím víc mě to zajímá.
Kromě předmětů ze svých vlastních oborů máme u nás na Fildě povinný "společný základ" - předměty povinné pro všechny studenty FF. Sem patří filozofie (dá se vybrat z několika odvětví, já osobně jsem chodila na filozofii náboženství, kterou přednášel profesor Halík, což bylo super, i když filozofii ani náboženství obecně moc neholduju, Halík je úžasná osobnost), zkouška z cizího jazyka a tělocvik.

S tím tělocvikem je to takové zvláštní, já vlastně moc nevím, co si o tom myslet. Na jednu stranu je pravda, že trocha pohybu nám neuškodí... No, je fakt, že běhat z Palachova náměstí do Celetné a zpátky je občas celkem vysilující, ale i takový antisportovec, jako jsem já, si uvědomuje, že jednou týdně trocha nepřirozeného pohybu člověku prospěje. Výběr aktivit je slušný. Na druhou stranu ten boj s rozvrhem, kam má člověk kromě dvaceti překrývajících se povinných předmětů narvat ještě tělocvik (který kromě vlastní půldruhé hodiny pohybu znamená cestu do Hostivaře a zpátky), umí v člověku vzbudit nutkání se sebrat a jít vyhodit do povětří děkanát. Kromě toho na tělocvik se zapisuje ještě dřív, než jsou vůbec zveřejněné rozvrhy některých oborů, takže když máte náhodou lingvistiku, která svůj rozvrh ráda tají, jak dlouho to jen jde, může se vám docela dobře stát, že pokud to nerisknete a nepřihlásíte se na nějaký vámi vyhlídnutý tělocvik, urputně doufaje, že se vám to nebude s ničím krýt, zůstane na vás tenis pro pokročilé v úterý od sedmi ráno nebo veslování v pátek od sedmi večer. (Fuj, to bylo ale hnusné souvětí, skoro to vybízí k nějaké analýze, že.)
A já chodím na jógu. A je to super.
Je to sice do půl desáté večer, ale protože mám vždycky odvoz a nemusím se přes celou Prahu táhnout domů autobusem, není to důvod k obavám z úchylů vyskakujících z křoví podél cest.
Učí nás to slečna, která kromě toho pracuje ve školce, a to se trochu promítá do přístupu k nám, zdá se mi, a já jsem tomu nesmírně ráda. Přístup "když vám to není příjemné, nedělejte to - když vám vaše tělo něco nedovolí, znamená to, že to prostě nemáte dělat" mi vyhovuje, i přesto si člověk náhodou docela mákne.
Dosud jsem byla přesvědčená, že sport nevyhnutelně znamená nutnost podat výkon. To pro mě byl zásadní problém, protože já, jsouc střevem, zásadně nikdy žádné fyzické výkony nepodávám. Proto jsem nenáviděla tělocvik a proto všichni ostatní na tělocviku nenáviděli mě - nikdy jsem nic nechytila ani neodpálila a vždycky jsem doběhla pozdě. To, že jsem byla vždycky v týmu, který vybíral jako poslední, mi na motivaci nikdy moc nepřidalo. 
No a teď najednou chodím na tělocvik, kde na mě nelétají žádné kulovité předměty, u kterých by se čekalo, že je mám chytit nebo odrazit některou končetinou, nemusím s nikým soupeřit, nikam se trefovat ani nikam zdrhat a hrozně mě to baví (a to i přesto, že jsem výjimečně neohebná).
Je to zároveň relax i námaha, ale taková ta příjemná, po které člověka bolí svaly, ale tak nějak správně. Hraje při tom příjemná hudba, v našem případě bublá akvárko, a co je nejlepší, ostatním je úplně fuk, co člověk dělá nebo nedělá, nikdo nikomu nevyčítá, když se nedotkne prstů na nohou nebo se nepostaví na hlavu (což bych se jednou ráda naučila, vypadá to badass). Je to prostě skvělá činnost a to jak fyzicky, tak i (a možná zejména) psychicky.
Namasté.

Žádné komentáře:

Okomentovat