úterý 9. července 2013

Přijímací zkoušky na fonetiku a obecnou lingvistiku na FFUK (bakalář)


V červnu jsem absolvovala přijímačky na, překvapivě, lingvistiku a fonetiku. Byl to, no... Velmi obohacující zážitek.
Upřímně řečeno, myslela jsem si, že to bude horší :D Obě zkoušky byly jen ve formě ústního pohovoru. Jedinou srovnatelnou zkouškou, kterou jsem předtím absolvovala, je maturita, takže jsem asi očekávala něco více méně podobného - víte co myslím, partu zkoušejících, kteří od vás tak nějak neočekávají nic dechberoucího, spíš tak útrpně snáší vaše žvásty, a většina z nich si vás pamatuje jako jedenáctiletého špunta, což tomu nějak moc nepřidává. Z maturitní komise jsem v podstatě měla dojem, že jsou ze mě napůl otrávení a napůl mě litují. Ovšem ze zkoušejících na Karlovce jsem měla úplně jiný pocit. No dobře, možná jsem z pohledu člověka, který je ve vzdělávacím procesu dál než já, lehce naivní... Ale prostě tam seděli lidi, kteří chci, aby mě něco naučili. Což na gymplu nebylo až tak zcela úplně běžné.
Samozřejmě si uvědomuji, že mě tohle nadšení bude držet přesně do té doby, než tam po mně někdo bude něco chtít. Ale neberte mi, prosím, mé iluze.

No dobře, dobře, už se přes svoje obligátní žvásty konečně dostávám k vlastnímu průběhu přijímacího řízení.

Fonetika
Ta byla první. Abych řekla pravdu, sama bych nejspíš měla problém i trefit do té správné posluchárny, kde zkouška probíhala. Naštěstí se mě ujal můj laskavý bývalý partner, který tam studuje, a celou dobu mě nespustil z očí, takže jsem neměla možnost se ztratit.
Nebylo nás tam moc, ten den jen celkem pět nebo šest, myslím. Celkem se přihlásilo kolem padesáti lidí a ke zkouškám jich údajně přišlo asi dvacet. Vzali nás, tuším, deset. No dobře, uznávám, konkurence nebyla zvlášť vysoká.
Prvním chodem byla fonetická transkripce. Jen česká, IPA naštěstí potřeba nebyla. Učila jsem se to docela intenzivně a pár lidí, kteří fonetiku studují a které jsem měla tu čest poznat, mě strašili, co všechno se po mně bude u zkoušek chtít, ale nebyla to zas taková hrůza. Řekli nám, že kdybychom chětli označit hlásku, pro kterou neznáme znak, můžeme si nějaký vymyslet a vysvětlit ho. Nechtěli prostě, abychom měli naučené konkrétní znaky, ale jen zjistit, jestli slyšíme.
Mojí kariéře řiťolezce zřejmě významně napomohlo, že mi můj spojenec nacpal učebnici Fonetika a fonologie češtiny od paní profesorky Palkové. (Mimochodem, dosud jsem samozřejmě své gymplácké vyučující nazývala profesory a i když nemají profesuru, nepřijde mi na tom označení nic hrozného. Vím, že hodně lidí má dojem, že profesor je prostě profesor a není důvod tak nazývat středoškolské učitele. Já bych to tak nehrotila.) Neměla jsem ani ponětí, že paní profesorka Palková učí na Karlovce. O to větším překvapením pro mě bylo, když tato dáma seděla ve skušební komisi.
Uvedla jsem literaturu, konkrétně Úvod do studia jazyka od Černého, Fonetiku současné angličtiny od Skaličkové a tu Fonetiku a fonologii češtiny. 
Jako správný šprťoun jsem prohlásila, že Skaličkovou jsem odložila, protože mi přišlo, že jsou tam nesrovnalosti, což zkoušející potvrdili. Ta učebnice není nejnovější a, no, čas oponou trhnul, jak říká moje maminka. Pak jsem se přiznala, že Palkovou jsem moc hloubkově nezkoumala, protože to na mě už bylo trochu hardcore. Zkoušející se tak pochechtávali, že ano, je to už dost odborné. Palková se šibalsky usměje a říká: "No, doufám, že jste ji neodložila proto, že jste v ní taky našla nějaké nesrovnalosti."
Ptali se mě na něco k té transkripci (Palková mi pochválila mou transkripci, ó! Zážitek na celý život :D), k fonetice angličtiny, k akustice... A dál už nevím.
Celé to bylo takové odlehčené a měla jsem z toho docela dobrý pocit.

Lingvistika
Na fonetice jsem dostala docela dobré bodové ohodnocení a tím spíš by mě muselo zabít, kdybych pohořela na lingvistice. (Chytře jsem si samozřejmě dala přihlášku jen na dva dvouobory, takže kdyby mi vyšel jeden a druhý ne, mám smůlu. I když pravda je, že právě to vědomí mě možná dohnalo k intenzivnímu učení, zatímco s více přihláškami bych měla možná dojem, že mám větší šanci, a o to míň bych se připravovala, takže by mě nakonec nevzali nikam.)
Na lingvistice byl mnohem větší výběr otázek, které jsem nechtěla dostat... A shodou náhod jsem je vlastně dostala. Měla jsem z toho vážně na prd pocit, protože otázky mě dost mátly a měla jsem dojem, že jsem hrozně blekotala.
I přesto to naštěstí dopadlo dobře.

Hurá, bude ze mě filozof!

2 komentáře:

  1. Tak gratulace k přijetí :) Zajímalo by mě - co obnáší práce fonetičky a lingvistky po ukončení studia? Výzkum?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. V tom nejlepším případě asi ano, ale nevypadá to na nějaké skvělé příjmy :D Lingvisté to prý nemají nejrůžovější, fonetika je na tom s uplatněním trochu lépe, třeba v kombinaci s IT. Na stránkách fonetického ústavu jsem četla o forenzní fonetice, která vypadá nesmírně zajímavě, ovšem v současné době je v celé republice forenzní fonetik všehovšudy jeden, a to prostě proto, že víc jich není potřeba, jestli jsem to správně pochopila :D
      Takže možností je víc: forenzní fonetika, McDonald's, nějaký ten veřejný dům... :D

      Vymazat