úterý 7. května 2013

Písemná státní maturita

Mám tu čest být letošním maturantem. Ba co víc, již jsem měla to štěstí napsat si písemky z češtiny a angličtiny. (Ne, do matematiky bych se dobrovolně opravdu nepouštěla, i když ta státní byla údajně hodně jednoduchá a měla jen jednu část, konkrétně písemný test. Ale pro někoho, jehož znalosti končí u malé násobilky, jako jsem třeba já, by to byl stejně risk. Vždycky jsem si připadala divně, když jsem měla za nějaké náhodné písmenko napsat vykřičník nebo nedejbože sestavovat takové ty podivné věci ze znaků všech možných písem od latinky přes azbuku, alfabetu, čínské a japonské znaky, runy, hieroglyfy až po sumerské klínové písmo, nebo tak mi to aspoň připadalo, a je s podivem, že jsme se nedostali k inckému systému zapisování pomocí uzlíků na provázcích. Ale to jen tak na okraj.)

Mám za sebou didaktický test a slohovou práci z českého i anglického jazyka a o tyto zážitky se teď hodlám podělit se světem.

Začněme češtinou.
Minimální rozsah slohové práce činil 240 slov, maximální rozsah nebyl stanoven a časový limit byl 90 minut, což sice neposkytovalo tak velkorysou časovou rezervu jako ostatní písemky, ale pořád se to dalo docela slušně stihnout i s následnou kontrolou pravopisu. Na výběr bylo deset témat a deset různých slohových útvarů. Hodně lidí chtělo psát stížnost, zprávu, reportáž nebo tak něco, co má relativně striktně stanovenou formu a člověk nepotřebuje moc fantazie. Já osobně jsem chtěla psát vypravování nebo úvahu, protože sice existuje riziko, že z toho vznikne nějaká příšerná hovadina, ale na druhou stranu se člověk prostě nesplete - nehrozí nebezpečí, že napíše špatné oslovení nebo tak něco a už má problém. Téma pro vypravování byl tedy western, což není uplně můj šálek čaje, no ale nějak jsem to spatlala, tak.... Snad odmaturuju.
Didaktický test více méně podle očekávání neměl celkem nic moc společného s češtinou, s výjimkou několika málo pravopisných a gramatických cvičení, spíš se jednalo o vyčtení informací z textu. (Jen pro představu - kamarádka dávala tento test svému čtrnáctiletému bratrovi a ten jej udělal na 75 %, za kterýžto výkon by dostal za dvě.) Času opravdu nebyl nedostatek.
Didaktický test z českého i anglického jazyka vypadal tak, že jsme dostali testový sešit se zadáním a záznamový arch k vyplňování odpovědí, většinou ANO/NE, A/B/C (případně i D).
A teď už k angličtině
Slohová práce měla dvě části.
Rozsah první části byl 120-150 slov. Zadání znělo: napsat dopis kamarádovi Brianovi o své letní brigádě v zahraničí a zmínit jednu příhodu, která se tam odehrála. Bylo potřeba důkladně si přečíst zadání a splnit všechny body, vymyslet si, co je to za brigádu a kde a co se stalo, a jinak hlavně nebýt moc kreativní. U někoho nervy zjevně způsobily, že si zadání nepřečetl dost důkladně a napsal dopis kamarádce Mařence o svojí brigádě na Šumavě, což bude možná docela problém, obávám se.
Druhá část měla mít 60-70 slov a jednalo se o vzkaz na nějaké sociální síti o tom, že člověk nabízí ke koupi nějakou věc, kterou si nemůže odvézt domů ze svých studií v zahraničí. Asi polovina naší třídy prodávala kolo. (Chtěla jsem prodávat staroslověnský slovník, ale nenapadl mě důvod, proč bych si ho nemohla odvézt domů.) Opět bylo nejdůležitější přesně se držet zadání a hlavně dodržet počet slov.
Didaktický test byl zábavný, zejména jeho poslechová část. Všechny pokyny byly v češtině a jen vlastní zadání úkolů ve velmi srozumitelné angličtině.

"Nyní uslyšíte vzkaz, který nechala žena na záznamníku."
"What is the woman going to do tomorrow?"
"I should go to the gym tomorrow. But it is holiday! Tomorrow I am going to be very lazy and see a movie about a woman that got lost in mountains. Excersises can wait."
"Na vyplnění máte dvacet sekund."
...
"Nahrávku uslyšíte ještě jednou."

Takhle zhruba vypadal celý poslechový test, přičemž na konci jsme měli ještě čtyři minuty, údajně k tomu, abychom své odpovědi vypsali do záznamových archů, ale všichni jsme tam celé ty státem stanovené nepřeskočitelné čtyři minuty seděli a zírali do zdi.
Na zbytek didaktického testu taky bylo času dost a nebyl těžký. Tedy aspoň z našeho pohledu, učíme se ten jazyk už přece jen posledních 8 let strávených na gymplu, někteří déle. Jak to třeba viděli jiní maturanti, to nevím.

Myslím si, že ty testy, obzvlášť ten didaktický test z českého jazyka, by měl každý dospělý Čech zvládnout naprosto bez zaváhání (s výjimkou některých zavádějících otázek, které příliš přemýšlející člověk až moc řeší a místo aby zatrhl první odpověď, která ho praští do očí a je většinou správná, dumá a dumá, až vlastně dojde k závěru, že správně by mohly být všechny odpovědi. A ono by se to občas asi vážně okecat dalo. Ale CERMAT od lidí neočekává, že budou nějak moc myslet).
Je pravda, že mě občas docela překvapuje, co jsou někteří dospělí lidé schopni napsat za příšerné chyby.
Ale to už by vydalo na samostatný článek.
Zadání všech testů nejspíš budou na webu CERMATu.


3 komentáře:

  1. Jak to tak čtu, jsem docela ráda za to, že jsem maturovala ještě nestátně. Možná jsem to měla o něco těžší, ale jediná písemná část, co jsem musela psát, byla slohovka. Upřímně, 90 minut na 240 slov mi přijde jako rezerva dost velká, my měli 240 minut na popsání čtyř stránek velikosti A4... =D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. No, ono mi to tak přišlo nejspíš proto, že místo těch 240 slov jsem popsala tři A4 svým mikroskopickým písmem... Ještě že tam nebyla horní hranice, já se v češtině hrozně nerada omezuju :D Je asi fakt, že kdyby člověk těch slov napsal třeba 300, času by mu zbylo víc.

      Vymazat
    2. Jo, hele,to by mohlo bejt i tím, no... =D Ale teda osobně mi 240 slov na vyprávění taky přijde dost málo... =D

      Vymazat